Svatoslav Novák, vydavatel časopisu Telekomunikace

Lze se poučit z problematických ICT projektů?

Nejfrekventovanějšími tématy posledních prázdninových týdnů byl problematický Centrální registr vozidel a aukce volných kmitočtů. Do výčtu samozřejmě nezařazuji Letní olympijské hry, které se opravdu vydařily.

Kauza Registr zasadila další ránu českému ICT průmyslu a řadí se do fronty problematických projektů, jako je výplata sociálních dávek, Opencard, IZIP, Bezdrátová Praha (neboli Internet pro Pražany přes WiFi). Média rozebírala nefunkčnost Centrálního registru vozidel ze všech stran a celkový mediální dojem odpovědnosti směroval na dodavatele uvedeného systému. V dalších kauzách je to obdobné.

Samozřejmě se můžeme podivovat nad postupem Ministerstva dopravy při procesu určení dodavatele bez výběrového řízení, ale „zakopaný pes“ je pravděpodobně někde jinde. Lze konstatovat, že na počátku všech těchto projektů je téměř vždy dobrá myšlenka a přínos. Ve státní správě se pak věci nějak rozběhnou, schválí, zajistí financování, provede či neprovede výběrové řízení atd. Vlastní realizace pak může vykazovat klasické problémy, které doprovázejí projekty v oblasti IT a nejsou ničím ojedinělým. Později se však začnou dít věci, které se v soukromém sektoru většinou nevyskytují. Začnou se mediálně napadat různá rozhodnutí ohledně daného projektu. Začnou se objevovat kritické chyby většinou v procesní oblasti a občas i ve vlastním IT systému. Nestihnou se řádné testovací procedury, protože zákonné termíny jsou již na spadnutí. Nový projekt je vystaven významné kritice. Potom se objeví zákulisní zapojení některých politiků či vysokých úředníků do projektu. Začnou fungovat vyšetřovací komise a kontroly. Po čase se rozhodne o zastavení či zrušení problematického projektu.

Nakonec tím utrpí stejně jen občan – daňový poplatník, protože se utratilo mnoho veřejných financí a vlastní nová služba, občanovi prospěšná, neexistuje. Je to podivné. Pokud by stát měl realizovat například elektronické bankovnictví, které by pak všechny banky používaly, tak dodnes chodíme s papírovými příkazy do bank.

Jak tomu obvykle bývá, všechno zlé je pro něco dobré. Poučit se z dané kauzy musejí jak někteří dodavatelé, kteří neodvedli či neodvádějí dostatečně kvalitní práci, tak i – a to zejména – zadavatelé ICT zakázek na straně veřejné správy. ICT Unie v tomto směru chystá další aktivity, zaměřené mimo jiné přímo na vládu ČR. Ta by se měla touto oblastí, např. prostřednictvím Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost (RVKIS), začít opravdu koncepčně zabývat. Čím dříve, tím lépe.

Uvedená situace je pro ICT průmysl zároveň vhodnou příležitostí k prosazení logických procesů a standardů v budování informačních systémů ve státní správě. Této kritické kauzy je třeba využít ku prospěchu ICT v ČR.