Svatoslav Novák, vydavatel časopisu Telekomunikace
Existuje ICT průmysl v České republice?
V poslední době se setkávám s otázkou, zda ICT je segment, který si zaslouží být pojmenován jako jasně definovaný průmysl či odvětví. Obecně lze říci, že podnikání v oblasti informačních a komunikačních technologií je označováno jako ICT průmysl pouze z globálního hlediska. V ČR se o něm občas takto mluví, ale „nikdo ho nikdy neviděl“.
Telekomunikace byly statisticky vykazovány v řádku „doprava“ nebo společně s IT, v řádku „služby“. Nikdy neexistovala kapitola ICT průmysl s dalším rozčleněním. To však není až tak důležité. Na posledním Sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR, který se konal v září minulého roku na brněnském výstavišti, se živě diskutovalo o všem možném, avšak ICT nebylo zmíněno ani okrajově. A to zde byla v plné parádě skoro celá vládní garnitura. Doprava, automobilový průmysl, vysokoškolské vzdělání, podpora vědy a výzkumu, státní dluh, efektivní vláda, to byla klíčová témata tohoto sněmu. Jednotlivé sektory průmyslu, které jsou již historicky etablovány, mají své zastoupení v ministerských strukturách, v komorách a svazech. To přináší jisté výhody, které se projevují především v obdobích problémů a krizí. A zvláště po vstupu ČR do Evropské unie.
Díky dlouhodobým vztahům se státní správou a s unijními orgány si tyto sektory dokážou prosadit své zájmy, své strategie. Případně dokážou čerpat zdroje z rozvojových podpor a dotací. Konkrétním příkladem může být míra podpory ICT ve formě vládní účasti na profesních výstavách a veletrzích ve světě. Jedná se v podstatě o podporu exportu ICT. V roce 2009 podpořila vláda účast dohromady na 41 veletrzích, z toho pouze jeden pro ICT. Rok 2010 je na tom ještě hůře, pravděpodobně z důvodu škrtů ve státním rozpočtu. Přičemž podpora exportu je záležitost s přímým pozitivním dopadem pro české firmy.
Bohužel ICT nemá v současné exekutivě adekvátní zastoupení, kompetence jsou roztříštěny mezi více ministerstev, na Ministerstvu průmyslu a obchodu nemá ICT plnohodnotné zastoupení v úrovni náměstka ministra jako jiná významná průmyslová odvětví. Chybí silná osobnost, která by si propagaci a podporu ICT průmyslu vzala pod svou „vlajku“. To je skutečnost, která v současném vládnutí existuje.
Pokud bychom definovali ICT průmysl alespoň sumou celkového ročního obratu ICT firem, pak Sdružení pro informační a telekomunikační technologie – ICT Unie, která vznikla spojením APVTS a SPISu, počítá se sumou okolo 212 miliard Kč! A to v oblasti ICT u nás existují i další asociace. Asi bychom se mohli dopočítat bez problémů přes 300 miliard Kč. To je více než automobilový průmysl. K tomu je třeba připomenout odvod daně a platby státu za sociální a zdravotní pojištění. A samozřejmě i počet zaměstnanců v úrovni jistě vyšší než 100 tisíc.
V této době jsme však svědky poklesu naší země v atraktivnosti pro umístění služeb s vysokou přidanou hodnotou (tzv. GSL Index) na 32. místo v minulém roce v porovnání se čtvrtým místem v roce 2004. Důvodů je více. Přes růst nákladů vyvolaných zhodnocováním české měny a růstem cen a mezd až po snižování kvalifikační přitažlivosti a úrovně podnikatelského prostředí. Jinými slovy, komparativní výhoda České republiky založená na slabé měně a nízkých nákladech již vyprchala, a nechce-li pokračovat v dalším sestupu, je nutné nalézt způsoby, jak „zvýšit index“ kvalifikované a dostupné pracovní síly a podnikatelského prostředí. ICT Unie se proto rozhodla, že vypracuje Strategii ICT průmyslu z pohledu ICT firem. Podstatou bude definice bariér, které snižují atraktivnost průmyslu informačních a komunikačních technologií v České republice a samozřejmě i návrhy na jejich odstranění.
Je nutné se myšlenkou etablování ICT průmyslu v ČR vážně zabývat. Jde jen o to, kde nalézt společnou platformu, jak ji organizovat a vést – tak, aby všechny zainteresované subjekty táhly v jistých klíčových věcech za jeden provaz. Jak se shodnout. A hlavně aby taková činnost měla smysl a efekt.
