Autor článku: Zdeněk Smékal, Telekomunikace 2009-03.
Metody posuzování kvality a srozumitelnosti řeči je možné dělit na dvě skupiny: objektivní metody a subjektivní metody.
Pod pojmem objektivní měření se chápe stupeň nezávislosti výsledků měření na přání a očekávání jak osob, které měření provádějí, vyhodnocují nebo interpretují výsledky, tak i osob, které se na měření podílejí jako pokusné osoby [1]. Ať dané měření realizuje stejným způsobem a za stejných podmínek kdokoliv, měl by při měření stejného jevu dojít ke stejným nebo podobným výsledkům a závěrům. Při měření fyzikálních veličin se objektivita měření kontroluje tím, že se prověřuje správná funkce přístrojů a kvalifi kace a spolehlivost obsluhy. Při psychologických měřeních je nebezpečí subjektivního zkreslení výsledků měření mnohem větší a objektivita měření se musí pečlivě kontrolovat. Dobře připravený psychologický test předepisuje tomu, kdo jej provádí a řídí, přesné instrukce, jak test provádět a přesný postup vyhodnocení a interpretace výsledků testu. Subjektivní metody jsou založeny na porovnání např. původního rušeného řečového signálu se zpracovaným zvýrazněným signálem posluchačem nebo skupinou posluchačů. Ti subjektivně hodnotí podle nějaké předem defi – nované stupnice, zda zní řeč lépe, je jí lépe rozumět apod. Musí být zajištěny stejné podmínky pro každého posluchače z testovací skupiny, posluchači by měli být vyšetřeni odborníkem, zda slyší všichni přibližně stejně apod.
