Svatoslav Novák, vydavatel časopisu Telekomunikace
Je u nás eGovernment prokleté slovo?
Digitální svět přináší lidem v běžném komerčním životě mnoho radostí. Sledovat mnoho desítek televizních programů, objednat si zábavu, filmy, hry, komunikovat hlasem, písmem a obrazem napříč celým světem, poslouchat rozhlasové stanice všech kontinentů, vyrábět doma své filmy a fotoalba ze svých zážitků, kontrolovat a platit přes elektronické bankovnictví, provádět mikroplatby přes mobilní telefon, nakupovat v podstatě jakékoli zboží a služby přes Internet, mít pod kontrolou své majetky a nemovitosti, vzdělávat se přes net, pracovat z domácí kanceláře, dokonce i dobře vydělávat na burze přes Internet (pokud máte ten správný instinkt…), atd.
Všimněte si, že lze jednoznačně jmenovat věci a služby pouze z běžného života lidí mezi sebou a mezi komerčními subjekty. Digitální „podsvět“, občan – stát, však silně pokulhává!
Výpočetní technika a komunikační prostředky se používají v běžném nasazení bezmála už dvacet let, přesto k užitečnému a život ulehčujícímu způsobu ve státní a veřejné správě stále nedošlo. Samozřejmě uznávám „Justici“, nahlížení do katastru nemovitostí, nedávno spuštěné služby na CzechPointu (přesto musíme na poštu…), datové schránky a to je skoro vše, co v naší zemi máme. Člověk by si řekl, že je v podstatě nemožné vybudovat eGovernment v plné síle, neboť se na politické scéně stále něco neobvyklého děje. Jeden „střílí“ po druhém, vyslovují se nedůvěry, odvolávají se předčasně ministři a vlády, tomu předcházejí kauzy všeho druhu, prostě neexistuje kontinuita, která by dávala šanci, aby se zrodilo něco systematického a prospěšného. Jestli je v tom i snaha vládnoucích činitelů získat něco do stranické kapsy nebo je to jen ješitnost momentálních „Al Gorů“ dělat to po svém, bůh suď…
Přesto se najdou země, kterým se to daří a budují systémy eGovernmentu dlouhodobě a plánovitě. Nedávno jsem měl možnost navštívit Estonsko a seznámit se s jejich „eRIKem“ (u nás podobně eGON, ale v podstatě jen na papíře). V roce 2002 byl vydán 1 milion ID karet občanům Estonska (celkový počet obyvatel je 1,3 miliony). ID karta je primárním prostředkem ke vstupu občanů do státních elektronických systémů a aplikací. Další možností je i tzv. Mobil – ID service, což je obdoba ID karty, ale s umístěním na SIM kartě mobilního telefonu. Občan Estonska může mít v podstatě veškeré důležité osobní dokumenty v elektronické podobě a může je také v takové podobě používat ve styku se státem. Automatizovaný způsob výpočtu daní je běžnou věcí a občan není povinen dokládat spoustu papírů finančnímu úřadu. Firmu můžete založit, včetně registrace do půl hodiny a to ze své kanceláře či z domu. V současné době platí estonský elektronický podpis v několika zemích, v Portugalsku, Belgii, Finsku a Litvě. To znamená, že můžete dělat právní kroky a například zakládat společnosti elektronicky. Určitě by se daly vyjmenovat další služby, které občanům usnadňují život a jsou na systém eRIK právem hrdi. Ještě na okraj, v mnoha městech můžete platit parkovné přes svůj mobilní telefon. Není třeba realizovat těžkopádné systémy se zónami, které můžete využívat pouze přes platbu mincemi v automatech na ulicích nebo pomocí předražených papírových škrabacích lístků (metoda losů), které koupíte jen v určených kancelářích v pracovní době.
Přitom nemají dedikované ministerstvo pro eGovernment, s patřičnými pravomocemi. Mají však agenturu spravující elektronické systémy státu, které nese jméno RIK – Centre of Registers and Information Systems a podléhá Ministerstvu spravedlnosti (www.rik.ee). Má sto padesát specialistů, kteří jsou zodpovědní za realizaci řešení IT ve státní správě bez ohledu, která „partaj“ zrovna vládne.
I u nás musí dojít k tomu, že se najde někdo ve vrcholné vládní pozici s velkou odvahou a organizační sílou a nastaví dlouhodobou strategii, vytvoří pracovní týmy a realizační procesy. To všechno pak musí být okamžitě odpolitizováno nebo odsouhlaseno napříč politickým spektrem. A pak je nutné, nechat je usilovně pracovat a tvořit. Znovu podotýkám apoliticky, s dlouhodobou strategií a také s patřičnými finančními zdroji, které se nesmí ve finále použit na něco úplně jiného.
