Svatoslav Novák, vydavatel časopisu Telekomunikace
Předsednictví České republiky Evropské unii mělo být nejen významnou symbolickou a promoční záležitostí, ale mělo být i důvodem k získání dlouhodobé silné pozici ČR a českých zástupců v Evropské komisi. Projekty pro ČR, osobní vztahy získané v průběhu předsednictví, příjem peněz z operačních a jiných programů, nové pozice v orgánech EK, atd., to je výčet některých argumentů, které jiné země mají a svým způsobem na tom profitují. Násilné napadení našeho předsednictví vyslovením nedůvěry vládě v každém případě poškodilo nejen český stát jako instituci, ale poškodilo i občany této země. „Konec politického úvodu“.
V dubnu se konala v Praze Evropská konference pro ICT na vysoké úrovni, organizovaná MPO. Konference proběhla zdárně, (jak se říká), ale s porovnáním s obdobnou konferencí ve Slovinsku, v době jejího předsednictví, měla pražská konference jen nižší střední úroveň. Ne díky špatné přípravě či obsahu, ale jen a jen díky neúčasti významných představitelů evropské ICT komunity. Prostě už sem nejeli, neboť se nemají s kým potkat, protože už nemáme vládu. Je mi líto odpovědných úředníků s MPO a dalších institucí, kteří akci připravovali již půl roku před termínem.
Na konferenci přijel pan Fabio Colasanti, generální ředitel direktoriátu pro informační společnost a media. To byla nejvyšší instituce za EK. Již dopředu oznámil, že nehodlá otevírat otázky okolo nového návrhu regulačního rámce, což je ve svém důsledku nejvýznamnější věc poslední doby. Přesto se otevřely body, které se již několikrát probíraly i na půdě APVTS. Ne všechny jsou však jednotně obhajované všemi operátory z Asociace, což je přirozené z hlediska jejich postavení na telekomunikačním trhu v ČR.
Centralizace regulace elektronických komunikací směrem ke komisi je určitě protichůdná s pravomocemi národních regulátorů a jejich obrana je přirozená.
Unifikace regulace přes Evropu napříč má také své úskalí, i když v principu jde o správné nastavení. Nelze uplatňovat stejný regulační metr v ČR jako v Británii. Historický vývoj obou trhů byl rozdílný a nějakou dobu ještě bude.
Prosazování síťové neutrality (network neutrality) vychází z tlaku významných provozovatelů obsahu. EK se snaží pohlédnout na tuto věc stejně.
V podstatě chtějí, aby byla technologie sítě jen „tupým“ článkem přenosového řetězce k zákazníkovi. Vlastníci a současně operátoři sítí si chtějí ponechat vlastní kontrolu nad řízením celé sítě a odpovídat za kvalitu svých služeb svým zákazníkům.
Provozovatelé telekomunikačních služeb nejsou šťastni z návrhu EK na zavedení přenositelnosti telefonního čísla do jednoho dne. Je to pěkné pro zákazníky, ale investičně náročné pro operátora.
Funkční separace je „mečem“ visícím nad operátory, proto je třeba stanovit silná regulační kritéria a záruky pro operátory, že nedojde ke zneužití tohoto nového regulačního nástroje.
Podpora rozvoje vysokorychlostního internetu je v rámci EU velmi omezená a netransparentní v porovnání s USA či Jižní Koreou. Veřejná podpora (a to i ze zdrojů EU) musí být nediskriminující, otevřená všem hráčům na trhu, a měla by pomáhat zejména v oblastech s malým rozvojem ICT infrastruktury. Bylo několikrát poukázáno na zvyšující se rozdíl mezi počtem širokopásmových přípojek v USA a v Evropě. Rozvoj FTTH v Evropě neustále naráží na obavy z regulačních opatření pro ty, kteří získají „nějakou“ dominanci na trhu a současně musí plně krýt veškeré investiční výdaje bez žádné podpory. Přesto strnulost evropských operátorů v minimálním investování do rozvoje nových sítí a služeb až na výjimky, je také zásadním problémem Evropy.
Regulace podle Evropy je nastavována v mnoha případech jen z pohledu zákazníka, ale bylo by dobré, aby si úředníci komise více uvědomili, kdo vydává peníze na zajištění provozu služeb, na zajištění kvality, na rozvoj, na nové investice. Samozřejmě s tím je spojen i celý ICT průmysl, který je určitě mnohem více strategický a významnější pro celou ekonomiku než průmysl automobilový!
