Svatoslav Novák, vydavatel časopisu Telekomunikace
V roce 2000 přijala Evropská unie desetiletý plán jak předehnat v oblasti ICT nejrozvinutější země světa. Lisabonská strategie definovala vizi jak se stát do roku 2010 nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou znalostní ekonomikou, která bude schopna trvalého růstu a bude nabízet pracovní příležitosti ve velkém měřítku, ve vyšší kvalitě a s vyšší sociální soudržností.
Byly definovány konkrétní strategie pro rozvoj technologií ICT a informační společnosti. Je a bude velice zajímavé sledovat naplňování cílů tohoto ambiciózního plánu.
Na druhé straně úředníci Evropské komise tvoří takové návrhy a opatření v regulační oblasti, které směřují spíše proti rozvoji a dynamickému růstu telekomunikací. Analýza těchto kroků a činů by obsáhla celé číslo tohoto časopisu, ale z pohledu člověka, který se v telekomunikačním prostředí pohybuje už „nějaký pátek“, se musím k této věci opětovně vyjádřit.
V rámci dlouhodobě připravované Revize stávajícího regulačního rámce se podařilo v červenci odlobovat „nevytvoření“ nového celoevropského superregulátora. Tato věc byla trnem v oku mnoha zemím a mezinárodním oborovým institucím.
APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) jednoznačně odmítla myšlenku vytvoření Evropského regulátora. V době, kdy jsou kladeny překážky vytvoření jednotného evropského trhu v základní podmínce, jakou je volný pohyb pracovních sil, působí snaha po unifikované regulaci rozpačitě. APVTS je toho názoru, že Komise zaměňuje pojem jednotný trh (single market) za pojem unifikovaný trh (unified, homogenous market). Trh EU není unifikovaným trhem a ani jím v dohledném horizontu být nemůže. Je spíš společným trhem (common market) než jednotným trhem právě proto, že zde není zajištěn volný pohyb výrobních faktorů. Velmi rozdílnou velikost členských států, topografické rozdíly a způsoby používání komunikačních služeb mohou zvládnout a řídit pouze národní regulátoři, kteří mají zkušenost a znají tyto trhy nejlépe. Nakonec se stejně i národní regulátoři pravidelně scházejí a diskutují zásadní témata na úrovni Sdružení národních regulátorů (ERG). Proto jsme rádi, že tento návrh neprošel.
Na druhé straně jsou snahy direktorátu pro informační společnost a média regulovat co se dá pod záštitou „vše pro zákazníka“. Pokud pominu populistické projevy komisařky Redingové k cenové regulaci mezinárodních zpráv SMS a datového roamingu, zůstává stále ve hře tzv. funkční separace, tedy oddělení sítí, technologií inkumbentů od poskytování služeb. Ve svém důsledku se to nemusí týkat jen historicky velkých národních operátorů, ale i „bohatého“ alternativního či konkurenčního mobilního operátora, který se rozhodne investovat hodně peněz do vybudování infrastruktury nové generace. Hrozba zregulování takovéto nové investice je zásadní brzdou rozvoje a investování do toho, co Evropa nejvíce potřebuje v oblasti ICT. EU tvrdí, že se v Evropě investuje více než jinde, ale není tomu tak. Všichni tradiční telekomunikační investoři-operátoři čekají, co bude a jak se zachovají evropští regulační politici. Opravdu to brzdí nové investice a zavádění nových služeb a hlavně rozvoj moderního broadbandu. Je to vidět na investicích do FTTx v EU v porovnání s USA a Japonskem. Rozdíl investic je více než desetinásobný (IDATE, DigiWorld 2006). Určitě lze najít další případy rychlejšího rozvoje, ať již technologií, či ve vlastní podpoře vlád oblasti ICT.
Regulace musí řešit slabá místa na trhu, řeší přechod od monopolu k tržnímu prostředí, postihuje nesoutěžní jednání, ale nesmí být brzdou pokroku a rozvoje.
