Svatoslav Novák, vydavatel časopisu
Jak si (ne)trhnout ostudu…
Je lhář ten, který veřejně tvrdí, že Česká republika nemá žádný problém s vysokorychlostním připojením k Internetu nad 30 Mb/s a kdokoli a kdekoli může za rozumné peníze tyto služby užívat. Tyto proklamace slyšíme právě nyní v souvislosti s možností využít evropské dotace na podporu budování vysokorychlostní přístupové infrastruktury v ekonomicky slabých místech republiky. Pokud to prohlásí lokální provozovatel a poskytovatel internetového připojení, pak lze za takovým prohlášením vidět jen osobní obchodní zájem. Buď za udržení svého místního monopolu či duopolu nebo existuje obava, že jeho současná síť bude neprodejná některému z velkých operátorů, kteří by si ji mohli postavit ve vlastní režii s podporou dotací. Pokud to však někdo prohlašuje z důvodu ochrany malých podnikatelů-operátorů nebo ochrany spotřebitelů, pak se jedná o ignoranta rozvoje nejen technologického, ale také hospodářského ve zmíněných slabých oblastech.
Obecně lze konstatovat, že podpora formou státních či unijních dotací do klasického podnikání je špatná a narušující tržní prostředí. Ovšem tam kde selhává trh a lidé na to doplácí, je dotace nutná. Evropská politika masivního rozvoje digitální ekonomiky v Evropě plánuje do roku 2020 zajistit rychlý, bezpečný a kvalitní přístup k Internetu v podstatě všem. Proto plánuje i dotace do lokalit, které jsou ekonomicky slabé, bez konkurenčního prostředí a bez výhledu, že by zde někdo rychlý přístup k Internetu zajistil.
Nyní trochu historie… Rozvoj telekomunikačního prostředí v České republice je odlišný od jiných zemí Evropy. V průběhu socialistického státu do začátků devadesátých let nelze o rozvoji telekomunikací hovořit. Staré elektromechanické ústředny byly vyměňovány za digitální v devadesátých letech a do metalické sítě byly investovány miliardy korun. V podstatě k tomu docházelo v monopolním prostředí polostátním operátorem. Po liberalizaci telekomunikačního trhu po vstupu ČR do EU vzniká celá řada drobných provozovatelů bezdrátových sítí, zejména v technologii WiFi. Vzhledem k rychlejšímu a levnějšímu rozvinutí takové sítě jsou pokryty oblasti, kde by celonárodní operátoři neinvestovali, zejména z důvodu jejich striktních investičních pravidel. K tomu se přičítají i jisté strategické chyby jistého operátora s „roll-outem“ ADSL do jeho sítě. Proto rozvoj bezdrátových sítí měl u nás zelenou více než v jiných zemích. V mnoha případech mohu říci „díky bohu“za to…
Požadavky však stále rostou. To že není možné zajistit vysokorychlostní připojení k Internetu v požadované kvalitě, v patřičné bezpečnosti, do pár dní a za akceptovatelné náklady je fakt, který je třeba řešit. Buď standardním obchodním způsobem, nebo s nabízenou možností dotací z EU. Komise jasně definuje základní podmínky, které musí projekty mít. Jedná se technologickou neutralitu a otevřenost sítě dalším konkurentům, tzv. velkoobchodní nabídka a zejména zajištění limitních rychlostí přenosu dat (30Mb/s okamžitě s připraveností na 100Mb/s do roku 2020).
Na nedávné konferenci organizované ČTÚ jsem definoval sadu bodů, které je třeba udělat, aby se nezmařilo oněch 14 mld. Kč do budování přístupových sítí nové generace v tzv. bílých místech.
- Co nejdříve transponovat Směrnici EK o usnadnění výstavby NGA do českého právního řádu tj. zákon o podpoře rozvoje sítí vysokorychlostního internetu a reálně usnadnit výstavbu telekomunikační infrastruktury.
- Co nejdříve dokončit Národní plán rozvoje NGA a Program podpory /dotace.
- Co nejdříve zajistit systém pro korektní a aktuální měření parametrů nejen „bílých míst“ v souvislosti s dotacemi do NGA.
- Co nejdříve navrhnout standardy dotovaných sítí a procesy pro přidělování dotací žadatelům, kteří budou mít zájem budovat NGA.
- Co nejdříve dořešit definici NGA v souvislosti s technologickou neutralitou a unijními pravidly pro přidělování dotací.
- Co nejdříve vyřešit nediskriminaci malých provozovatelů bezdrátových i kabelových sítí v souvislosti s pravidly pro přidělování dotací v „bílých místech“.
- Co nejdříve zahájit výstavbu sítí NGA v ČR, v souvislosti s vyhlašováním výzev CzechInvestem a zejména se zákonem o veřejných zakázkách.
- Co nejdříve zajistit podporu plnění vládních cílů Digitálního Česka v regionech.
- Ze strany státu brát vážně a profesionálně závazky Digitální agendy EU a zajišťovat reálnou podporu digitální ekonomiky v ČR.
Většina těchto bodů se týká zejména státních institucí. Na některých je třeba součinnosti a usilovné pracovitosti operátorů a provozovatelů sítí elektronických komunikací tak, aby standardy a principy poskytování dotací byly reálné a férové. Bylo by asi velkou ostudou ztratit 14 mld. Kč jen proto, že se privátní sektor neumí domluvit. A to nejen před Evropskou komisí, ale zejména před občany České republiky.
