Jan Vašátko, NEXT GENERATI@N Telekomunikace 2017-01.
Všeobecná očekávání jsou vysoká. Za samozřejmost se pokládá, že pokrytí a konektivita jsou hygienické faktory a pevné, mobilní a Wi-Fi sítě budou hladce spolupracovat. Rovněž používání zařízení má být snadnější a přizpůsobené té konektivitě, která je k dispozici, nebo nejlépe poskytuje požadovanou službu. Inteligentní domy, energie a města se mají stát normou.
Pokrok, jakého Česká republika dosahuje v roce 2017 v přípravě na celkovou digitální transformaci společnosti a posun k těmto metám v oblasti konektivity, digitálních dovedností, ale i veřejných služeb, vynikne ve srovnání s nejlépe hodnocenými členskými státy Evropské unie, jejichž výsledky přinášíme v poslední části tohoto příspěvku.
Na naší politické scéně mezitím vrcholí lokální boj za ochranu spotřebitelů na trhu mobilních služeb. Věcná problematika se přenáší na úroveň politických debat, které se momentálně vedou v oblastech cen za objem mobilních dat, nevyváženosti tarifů firemních a spotřebitelských, a konečně ve střetech politických špiček o podobách další regulace v procesu přípravy novely zákona o elektronických komunikacích. Mimoběžné linie postojů vládních činitelů, soutěžního úřadu a regulátora, které navíc probíhají v ovzduší vzájemné nedůvěry, tak postrádají srozumitelný způsob komunikace, odvádí pozornost od merita věci a nebrání dalšímu matení uživatelské veřejnosti. V popředí je tvrzení, že očekávání uživatelů služeb při strmě rostoucí „spotřebě pásma“ a potřeb pokrytí populace se dají zajistit zejména ráznějšími nástroji regulace a případně přísliby rychlé nápravy. Ostatně v této situaci nejsme sami, obdobným procesem procházely i další země vyspělého světa, ovšem na konsolidovanější politické základně a mnohem dříve. Směr působení politických a regulatorních opatření však vždy bude závislý na plnění základních podmínek, jimiž jsou odbornost, uvážlivost a pochopení věci, bez nichž nemá žádná regulace smysl.
